Byli jsme a budem...

2015-09-10 STS Svojkovice Brod VII.

20. září 2015 v 19:46 | Honza |  Kronika
Je neuvěřitelné jak dlouhá je jíž tradice našich výprav na konci léta. Původně jsme předpokládli, že jejich atraktivní náplňb časem přiláká další účastníky z řad sympatizantů s hnutím NVTO. Částečně se tak i v minulosti stalo, což ilustuje loňská rekordní účast a naše pohodlnost nám nedovoluje klásti si větší cíle. Další myšlenka, která by měla být vyslovena úvpdem není z mé hlavy, ale neměla by zapadnout. Při jedné z četných debat v průběhu letošního činění Libor sdělil, že už nám vlastně dolšly vzpomínkové cíle a zůstává pouze zopakovat návštěvu Oravy, což navrhuje na příští ročník, tak si to nechte projít hlavou. V dalších letech už budeme objevovat zcela nová místa, která nemají s naší společnou minulostí nic společného.


Teď už k samotné letošní akci. Ta se konala na území naší chmelové sklizňové brigády, které se před lety podobně jako čundru ve Svojkovicích Libor neúčastnil. Cílem tedy byl Mšec obklopený ze všech stran chmelnicemi, což nám umožnilo posoudit letošní výnosy a kvalitu a radostně konstatovat, že nás čeká dobrý rok. Nutno ještě předeslat, že vzhledem k omezenému pohybu po obci před lety jsme Liborovi nebyli moc dobrými provodci. Už tenkrát jsme totiž s Mirkem bedlivě dodržovali pravidla zatím neexistujícího NVTO a tím nám nezbyl čas pro nějaké potulky po obci.

Začátek akce

Začátek akce jak známo se počítá od okamžiku, kdy se na ní vyskytují tři účastníci a tady si opět dovolím teoretickou vsuvku: "toto pravidlo se netýká pravidelných třídních srazů, ty se konají už tím, že jsou vyhlášeny a proběhnou tedy i za situace, kdy se jich nezúčastní nikdo. Takže letošní dosavadní extrém, kdy byly přítomni toliko dva účastníci (Libor a Alena), je považován za regulérní třídní akci."
Ačkoli tedy byl začátek poněkud později, začnu tím, co bylo zajímavé už před ním. Libor ve své pečlivosti chtěl potvrdit platnost naší objednávky ubytování v kempu ve Mšeci. Bohužel se nikoho nedovolal a až po několika pokuset, studiu rejstříku právnických osob a dalších materiálů se mu podařilo spojit s majitelem tohoto zařízení a zjistit následující. Náš termín se jim nějak zkřížil s dovolenou a nějak je ani nenapadlo nás o této věci informovat, nicméně ubytovat nás z pátku na sobotu, nás mohou ve čtvrtek ne, takže Libor našel náhradní řešení,


ale to vše bylo ještě před začátkem akce. Ze zcela soukromých důvodů jsem se totiž nemohl zúčastnit již od čtvrtka a připojil jsem se až během pátku. Zde je třeba vyzdvihnout dokonalou koordinaci a organizaci, která v NVTO funguje částečně přičiněním Libora a částečně samočinně. Prostě jsem usedl v praze do vozu a nastavil do navigace heslo Mšec. Jedu jedu jedu a najednou na silnici uprostřed lesa navigace sdělí, že jsme na místě - Mšec nikde. Popojel jsem za několik málo zatáček a stovek metrů a k silnici se zleva přibližovala jakási polní cesta a po ní se mátožně potácely dvě postavy. Nebudu Vás dlouho napínat. To byl ten okamžik, kdy celá akce začala.

Mšec

Ustájili jsme tedy vozidlo u zatím mrtvého kempu a vydali se po vlastních stopách do Mšece. Z obce samé nám nic povědomého nebylo.


V restaurantu jsme pak poznali, že výčep stojí tam, co vlastně stál a sál na něj navazuje tak jak navazoval, že je prostě vše na svém místě. Zároveň však bylo patrno, že se zde udály velké změny a z kdysi venkovské hospody je docela slušná restaurace s výtečnou kuchyní, kterou lze kolemjedoucím beze strachu doporučit. V neposlední řadě se ukázala jako dobrá volba změna dodavatele piva z Krušovic, které v době naší chmelové brigády působily jako projímadlo (aspoň na mě spolehlivě), na Rakovník, kde je trdice vaření piva o nějaké století delší a na chuti a kvalitě se tyto zkušenosti rozhodně zúročily.


Toto jsme si vysvětlili i mezi sebou a než jsme si to řekli, došli jsme k názoru, že je čas na malou procházku. Navštívili jsme tedy nesporné místo našeho dávného pobytu a přespávání - kabiny na fotbalovém hřišti.


Tady mluvím za chlapeckou část naší svazácké úderky. Kde spala děvčata netuším stejně jako Mirek. Nestihli jsme se zajímat, inu nerozum mládí. Cestou zpět do restaurantu jsme ještě rekognoskovali letošní sklizeň zeleného zlata a řekl bych, že to přes všechny nářky farmářů vypadá docela dobře.


Snad by mohly být šištice větší, alejejich chuť je výrazná a palčivě hořká, takže o kvalitu piva nemusíme mít starost. Nějaký čas jsme ještě poseděli a svorně si pohrávali s kartami v mariáš. Následně jsme se vydali na zpětný pochod do kempu.


Cestou byl ještě velmi příjemný podniček s plzeňským pivem a nebylo možné jej nenavštívit. Tak jsme alespoň krátce i zde okusili místní atmosféry a pak se přesuli již do kempu.


Ten po dobu naší nepřítomnosti ožil a stal se místem docela příjemným. Točené pivo, klobási a veselá atmosféra studeného již podzimního večera. Noc pak náledovala poklidná a já ji vzhledem k předchozí únavě prostpal velmi rozsáhle a již od brzských i kdž ne slepičích hodin.

Zbrašín

Ráno jsme si dopřály skvělou snídani v kempu a tak nějak zvolna rozpohybovávali těla a balili svá zavazadla. Někteří. Já ani nic nevybaloval. K obědu jsme se přesunuli zpět do restaurace ve Mšeci a většína si dala svíčkovou, která měla tak neuvěřitelně oranžovou barvu, že při pouhém pohledu na tu dokonalou kompozici začaly žaludeční šťávy velmi intenzivně pracovat. Po dobrém obědě následoval přesun do Zbrašína, kam jsme směřovali za kulturou. Tedy na čtvrtý ročník úžasného festivalu Kláskův Zbrašín, konané na památku kytaristy Karamelu Pavla Klase. Vystoupilo několik kapel a já jsem dostal za úkol to nějak zhodnotit. No hodnotím to dobře a můj dojem je vzhledem k ději předchozímu a následnému zcela střízlivý.


  • Říčanská superskupina Garden Party, alias Tvůrčí skupina Josefa Petráska - takzvaní předskokani a zahřívači pódia. Z mého pohledu se toho ujali velice pěkně a poslech byl příjemný. Hráli povětšinou známé hity ze světového rockového repertoáru.
  • Markýz John - http://markyzjohn.eu/ - Tak to byla pro mě poněkud silná kávička. Zjevné prvky nové vlny. Frontmen kouzlící na kytaru téměř na hranici virtuozuity. Pro někoho by to mohl být opravdu dokonalý zážitek. Ovšem pro mě tak docela ne, ale to není o kvalitě jen o mém vkusu.
  • Karamel - http://www.karamelrock.cz - všichni slyšeli vloni v Přistoupimi a nás to i inspirovalo k sponzorování zbrašínského festivalu. Ačkoli jsem se s jejich muzikou do před roku míjel je to něco, co mi konvenuje. Pohodový rock místy koketující s popíkem, ale ne tak, aby si zadal.
  • Andrea Gotthard - vytupovala jako host karamelu a jako oblíbená zpěvačka Pavla Klase. Zpívala jeho oblíbené a tím uváděla přítomné v slzy. Krásný zážitek.
  • Vilém Čok & Bypass - http://www.vilemcok.com/ - vlastně nevím, co napsat. Je to více energie, než jsem schopen i jen zavnímat. Humor daleko za hranicí vkusu starého páprdy, ale zatím to snesu bez pohoršení, takže ještě dobrý. Muzika současná tak moc, že jí trochu nerozumím a normálně bych se vyhnul. Na druhou stranu určitě veliký zážitek.
  • Telegraf - http://bandzone.cz/telegrafrock - telegraf nepřijel. Možná, že někde v bulváru lze najít důvod, ale já nepátral.
  • Orient - http://www.orientrockpraha.cz/ - další druh klasiky - taková stará kapela s tvrdým motorkářským rockem a mladým výrazným zpěvákem. Docela dobrý, ale na mě místy moc prvoplánový a jednoduchý.
V tom, co ovšem je podstatné je třeba napsat. Než festival začal rekognoskovali jsme terém a dokonce vyšli za ves na vyhlídku a následně i navštívili místní hostinec. Na festivalu samém točili Staropramen a šlo to. Kulinářské část programu byla ovšem prvotřídní. Dokonale naložené a dokonale propečeně stejky a domácí klobásy naprosto hvězdných kvalit. Bříško opouštělo Zbrašín zcla spokojené.

Návrat

Po odeznění poslední písně, jsme nastoupili do vozidla a přesunuli se domů. Poblíž nebylo žádné ubytování a kdyý už bylo auto. Zde musím byjádřit hluboké díky a obrovkou vděčnost za přijetí, jehož se nám dostalo v Přistoupimi a to prakticky někdy kolem půl čtvrté ráno.


Vynikající slepičí polévka a naprosto na nohy stavící černá káva způsobily, že i já nakonec bezpečně zakotvil ve svém domovském přístavu.

Tak zase za rok jo a nenechávejte si to ujít a to i když je program obvykle vyčerpávající...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | 20. září 2015 v 20:05 | Reagovat

Mňo, charakteristika Vildy Čoka a vyčerpávající závěr mě opravdu rozesmál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama