Byli jsme a budem...

2011-10-30 Opuštěni, zarmouceni

30. listopadu 2011 v 23:10 | Honza |  Různé

Nepříjemná povinnost

Jako účastníku události mi připadl úkol nějak o celé záležitosti poreferovat. Již časový odstup dneška od vlastního děje, který se uskutečnil 30.10. nasvědčuje tomu, že se mi tentokrát nepíše lehce.


Nyní již k věci. Při večeru, který jsme věnovali slavnostnímu signování žádosti o registraci NVTO, nám naše oblíběné průvodkyně našimi sezeními sdělily významnou, překvapivou a nepříjemnou zprávu: "lucie, která se o nás starala nejdéle, končí a to již v neděli onoho 30.10." Na místě jsme změnili veškeré plány do budoucna a stanovili příští návštěvu oblíbeného restaurantu U Dašů, právě na toto datum.

Před tím

Ještě před vlastní návštěvou jsme řešili zásadní problém, kterak se s Lucií důstojně po takové době rozloučit. Tedy, co jí dát na upomínku, aby to nebylo tuctové. Z navrhovaných pantoflí, dortů, bomboniér, čokolád a perníkových srdcí prošly pouze květiny, které tak nějak ze své podstaty nemohou být nikdy blbé. Naše volba nakonec padla stylově na památeční půllitry, který každý z nás nezávisle obstará - tedy, co kus to originál.

Při tom

Nedělní večer nás zastihl zaražené a nesvé takřka cizí. Toto zcizení bylo způsobeno vědomím závažnosti situace, která právě nastávala. Vstupovali jsme do místa radosti a zmocňoval se nás smutek, dojetí a nostalgie snad nejlépe vyjádřitelné dvěma slovy:"Dnes naposled." Jak o tom horoří známá píseň. Nebylo to lehdé, ale v rušném provozu lokálu se podařilo najít čas, kdy jsme se jeden po druhém s naší oblíbenou obsluhovatelkou rozloučili.




Večer se nakonec tak nějak rozeběhl, ale nálada byla přeci jen poznamenána stínem, který nad naší budoucností trvale visel. Nakonec jsme i nezvykle předčasně naši oblíbenou klubovnu opustili a samostatně se snažili o vystřízlivění i když tentokrát nebylo hlavním důvodem omámení pivo, ale ten nad námi vysící stín.

Po tom

Na konci se dostávám k tomu, co bylo na začátku. Mohl by to být důkaz kruhem, kdybych ovšem něco dokázal. Teď mi došlo, že důkaz kruhem vlastně taky není důkaz, jen slovní žonglování k zmatení posluchače či čtenáře, který je tak zmaten, že se domnívá, že cosi dokázáno bylo. Nebylo. Prostě jsem celý měsíc myslel na to, jak nejlépe napsat tento text a nakonec se to tak docela nepovedlo. Jenže nic lepšího mě už nenapadne a já už nechci mít trauma.
Je to prostě špatné, když zmizí někdo, kdo byl příjemným společníkem, kdo před nás nikdy neflák nasraně půllitrem, protože jsme otravní opilci, prostě někdo, kdo dokázal být dokonalým profesionálem a zároveň milou lidskou bytostí.
Nezbývá než říci:

Lucie, Děkujeme!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | 1. prosince 2011 v 0:10 | Reagovat

Honzo, řekl bych, že Tvé sebemrskačství je liché, protože zejména poslední odstavec mne opravdu dostal.

2 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 19:14 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama