Byli jsme a budem...

2011-05-20 Sraz po 29 letech Vysočina Lísek

10. června 2011 v 10:31 | Honza |  Kronika

Kterak se to stalo

Jisté je, že cílené plánování obvykle vede ke kvalitním výsledkům. Nenechali jsme tedy ani záležitost letošního setkání třidy náhodě. Při pravidelných jednáních naší plánovací a organizační skupiny v restaurantu U Dašů jsme se dopodrobna zabývali i touto záležitostí a to již od loňského podzimu. Při rekognoskaci prostor pro zimní výjezd na běžky nás velice oslovila dislokace právě v Lísku, která se ovšem na druhý pohled zdála přeci jen pro zimní období nevhodná. Lítost nad nevyužitím této možnosti pak přivedla náš kolektiv díky direktivnímu způsobu řízení a schvalování k jednohlasému určení cíle pro rok 2011 v této lokalitě. A byl to právě můj hlas, kerý tuto záležitost určil - to jen pro pořádek a správné směrování vděčnosti a děkovných dopisů.


Jako kulturní náplň celé akce byl přeběžně určen ovar, který byl dodatečně z praktických důvodů dospecifikován na koleno. Atraktivita cílové lokace však měla za důsledek sníženou kulturní úroveň v oblasti nápojů, ale pro jednou se to dalo vydržet.
Plán tedy byl víc něž atraktivní a tak se nedalo než intenzivně těšit a připravovat realizační fázi - opět neskonalé díky Liborovi, neboť vše klaplo až překvapivě hladce - to jsou vidět zkušenosti a léta dřiny a odříkání.

Co přecházelo dni "D"

Samozřejmě jako vždy bylo zveřejněno oznámení o konání akce a výzva k potvrzení účasti. Do posledního zasedání organizačního výboru se nikdo s výjimkou nejistého příslibu Jany Pačesové nepřihlásil. Počítali jsme tedy s klasickým schématem známým z našich zářijových výjezdů pod hlavičkou Svojkovice-Brod. Do této poměrně pochmurné nálady vstoupily další dva, dá se říci tragické, prvky. V mém případě to byla poněkud nešťastně vzniklá kolize s vodáckým víkendem na Sázavě, který jsem ovšem díky pochopení ze strany vlastní rodiny derivoval na páteční sjezd jedné říční etapy a tak se nakonec dostavil v poměrně slušném čase na místo, kam jsem přibyl jako třetí a tím způsobil zahájení akce v uznatelném rozsahu. Najzásadnější a nejtragičtější byl ovšem fakt, že rodina Bejšovcových dostatečně neohlídala svou hlavu a naprosto nezodpovědně Jardu pustili k samostatné procházce po vlastní zahrádce, kde došlo k jeho zranění a tím i k vyřazení ze seznamu účastníků tak perfektně připravené akce. Přátelé přecenění vlastních sil v termínu na blízkém konání nějaké naší akce je naprostá nezodpovědnost - toho se pro příště vyvarujte!
Je až překvapivé jak negativní póly přitahují ty pozitivní. Stalo se tedy i to, že po všech uzávěrkách přislíbili účast i další. Nakonec tedy zcela nečekaně krom Jany, která skutečně přijela dorazil i Honza Valtr a taky Helena Belzová a Věra Babková s manželi a jejich přítomnost prosvětlila předpokládanou poustevnickou akci netušeným úspěchem. Nezbývá než jako nutnou doušku připojit konstování, že kdo se nezúčastnil, poškodil sám sebe.

Průběh akce

Předsunutá skupina Libor a Mirek se vypravila na cestu již v pátek ráno vlakem a byla tedy na místě jako první. Podstatná byla především jejich úloha v oblasti týlového zabezpečení celé akce. Zde jsem se opět přesvědčil, že život je možné brát pozitivně s naivní vírou, že věci fungují tak jak mají případně i lépe. Tato filozofie byla Liborem implementována právě do procesu zabezpečení akce proviantem. Prostě zatelefonoval do prodejny v Lísku a vše potřebné si tam objednal. Dobrotivá paní prodavačka pak zajistila i věci zcela mimo svůj obvyklý sortiment.
Nejpracnější bylo ovšem zajištění celé akce otopí z okolních zcela vyplundrovaných lesů. Chvílemi celá akce vypadala jak cvičení drvoštěpů.
Nyní však již k vlastnímu průběhu. Jak jsem již předeslal po soumraku jsem na místo přibyl já a nedlouho po mě i Honza Valter plus jedna psice. Večer tedy probíhal na půdorysu čistě pánském a proto pozorování hvězd a naslouchání hlasům přírody poněkud přehlušilo urgentní zvedání loktů provozované až do pozdních leč stále temných hodin.
Ráno nás jako obvykle zastihlo v naprosté svěžesti a radostným přivítáním příjezdu dalších účastníků. Záhy po našem probuzení dojelo vozidlo s Helenou a Věrou a na závěr se připojila i Jana, která to měla tentokrát nejblíž. V kompletním složení jsme se věnovali především táborovým hrám a získávání bobříků. Pánská část osazenstva usilovala o bobříka dřevorubeckého a v lítém boji, nehledě na zdraví a fyzické síly, jsme připravili tolik dřeva, že jsme ho nakonec všechno ani neupotřebili. Děvčata bojovala v kategorii udržování ohně na domácím krbu - tedy poněkud nebezpečném plynovém sporáku a ovařováním kolínek a bůčku. Zde byl stanovšn jediný vítěz a zlatého ovarového bobříka získala jednoznačně Helena, která náš kulturně stravovací záměr převedla na naprosto netušenou kvalitativní úroveň a patří jí neskonalé díky za skvělé vyvrcholení akce.
Po vpravdě gurmánském zážitku a za pravidelného vyvolávání hesla na Jardu Bejšovce, které provázelo každé pití piva, které bylo organizované a dělo se vždy po nalitých deci a půl v kelímku (no velmi netradiční, ale pro jednou snesitelné), se celý den unášel v kouzelné atmosféře sounáležitosti.
Soumrak pak přinesl nejprve srdceryvná loučení a odjezdy nejprve Věry s Helenou a následně i Honzy. Po zažehnutí táborového ohně následoval nezbytný potlach, kde jsme velmi intenzivně potlachali a nutno říct, že Libor to vzal se sobě vlatní důkladností abecedně dle seznamu třídy a nenechal na nikom niť suchou. Každý si může u něj osobně ověřit penzum informací, které o něm Libor za ta léta sezbíral využívaje rozličných nezávislých leč často neověřených zdrojů.
Noc v lůně přírody pak proběhla při naprosto nerušeném a ozdravném spánku.
Ráno nás nejprve opustila Jana. Pak již probíhala akce, jejímž cílem bylo uvést zapůjčené přístřeší do původního stavu. To nebylo příliš složité a pro skupinu sestavenou z matadorů tvrdého jádra samozřejmě maličkost, která byla zvládnuta předčasně a tak jsme se s tímto kouzelným místem rozloučili postáním u obětního stolu.
Odevzdání klíčů panu faráři muselo totiž proběhnout až po mši svaté v Lísku, kterou vedl. Tím se vše završilo a kola nás následně odvezla k Liborovi, kde nás čekala naprosto skvostná česnečka, kterou nám Petra prozíravě připravila.

Krátce závěrem

Skutečnosti zde uvedené nemusí zcela přesně odpovídat pravdě. To je způsobeno tím, že se tentokrát Libor neobtěžoval přesně informovat o stavu přihlašování účastníků na akci. Za to mu bylo na vyhodnovacím zasedání "U Dašů" vysloveno pokárání a nařízena náprava tohoto stavu.
Přátelé nashledanou příští rok u příležitosti kulatého výročí v Českém Brodě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | 10. června 2011 v 12:28 | Reagovat

Tak jsem si opět příjemným čtením zpestřil páteční oběd. Ale mám takovou jednoduchou výzvu pro všechny budoucí účastníky třídních akcí. Přihlašte se v případě zájmu předběžně ihned na akci, o které se dozvíte (většinou emailem), pro organizátora (většinou já) již není problém si účast nechat potvrdit (např. zasláním zálohy) v okamžiku, než začne závazně objednávat noclehy, dopravu, stravu apod. Jak to vypadá, když se hlásí většina na poslední chvíli, cítíte na této akci, a to přitom nejde o žádnou tragédii.

2 Libor Libor | 10. června 2011 v 18:46 | Reagovat

[1]: Jo a ještě musím doplnit, že tato věta ..... Najzásadnější a nejtragičtější byl ovšem fakt, že rodina Bejšovcových dostatečně neohlídala svou hlavu a naprosto nezodpovědně Jardu pustili k samostatné procházce po vlastní zahrádce, kde došlo k jeho zranění a tím i k vyřazení ze seznamu účastníků tak perfektně připravené akce..... mě fakt dostala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama