Byli jsme a budem...

2009-10-16 Výlov rybníka Jany Vrbasové (Pačesové)

9. května 2010 v 18:47 | Honza |  Kronika

1. Jak se to vlastně stalo

Uskutečnění dokonalé akce vyžaduje houževnatost, vytrvalost, strategické myšlení a organizační talent. Tyto vlastnosti se šťastně sešly zrovna u Libora a tak pro něj bylo snadnou záležitostí vlichotit se Janě do přízně a postupně během několika posledních srazů z ní vymámit pozvání na výlov rybníka. Zbytek kolegia tvrdého jádra během pravidelných brainstormingů "U Dašů" vypracoval ideový plán a program celé akce. Technické zajištění, konkretizaci jednotlivých kroků a stanovení celkového itineráře jsme ponechali v rukách toho nejschopnějšího z nás.

2. Odjezd z nádraží Holešovice - zahájení akce

Vše se rozebjehlo jednoho krásného dne konkrétně 16.10.2009 na Holešovickém nádraží v Praze. Poučeni z akce Svojkovice-Brod jsme si pro jistotu dali sraz přímo ve vlaku. Tím bylo eliminováno nebezpečí nutnosti rychlého přesunu z nádražní budovy do rozjíždějícího se vlaku na poslední chvíli.


Pro cestu vlakem byla stanovena jistá omezení. Libor rozhodl, že vhledem k přímé návaznosti další akce bude vyhlášena částečná prohibice  spočívající v omezení povoleného počtu vypitého piva cestou na pouhé dvě. Toto pravidlo nebylo přijato s příliš velkým pochopením a dá se říce, že někteří z nás až skřípěli zuby. Navíc Jardu potkalo veliké neštěstí:


Přestože docela přesně svou nákupčí četu instruoval o správné volbě nápoje na cestu nebylo jeho přání plněno s dostatečným smyslem pro odpovědnost. Doufejme, že se to příště již nebude opakovat.

2. Pardubice

Cesta ubíhala poklidně a vlak se oproti zvyklostem choval jako dopravní rpostředek a docela spolehlivě nás přemísťoval. Libor v rámci managementu akce prověřil funkčnost paralelní jednomužné nájezdové skupiny a neuvěřitelné se stalo skutkem jak praví klasik - vše fungovalo na 100%. Vlak zastavil v Pardubicích a v tu chvíli naprosto hmatatelně a dokumentovaně nastala převratná událost v našich akcích. Žádný škarohlíd už nemůže tvrdit, že si tři opilci dělají výlety od rodin pod rouškou nějaké dávné třídy na nějakém dávném gymnáziu. Třída najednou vstoupila mezi nás...


Vlaďce patří veliké poděkování za prolomení naší samoty a za pocit sklizně ovoce našeho dlouhodobého snažení o revitalizaci interpersonálních vazeb z časů sice minulých, avšak tolik našim srdcím cených a to i při pomyšlení na tu krutou žízeň, která díky Liborově prohibici již v Pardubicích velice kazila jinak docela příjemnou cestu.

3. Brno

Ani jsme si toho moc neřekli a bylo tu Brno. Naše první a dle dokonalého itineráře i poslední přestupní štace. Škoda jen, že jsme dle realistického plánu už jenom zahlédli odjíždějící vlak, kterým jsme v případě optimistické varianty měli Brno opouštět. Libor nahlédl do svých jízdních řádů a sdělil nám, že další jede za hodinku a že je tak jako tak čas oběda. Vzhledem k žízni se to zdálo jako dobrá varianta.

Nádražní restaurace v Brně

Nádražní restaurace na hlavním nádraží v Brně je skutečně luxusní a esteticky příjemný podnik a tak jsme onu časovou proluku přijali s velikou radostí. Vše bylo decentně vyladěno. Ledva jsme dojedli zbýval tak akorát čas na nástup do vlaku, který Brno opouštěl v přesném čase. Krajina za okny ubíhala a naše duše se plnili spokojeností a očekáváním dalšího průběhu našeho činění. Po jisté době jsme zjistili několik zvláštností. Vlak tak nějak nejel podezřele dlouhou dobu. Všichni ostatní vystoupili. Kde to jsme a co se děje???

4. Vranovice - záchrana paradesantním výsadkem paralelní skupiny

Vlak stál naštěstí na nádraží. Takže otázka po místě byla nápisem na budově rozluštěna okamžitě - Vranovice. Vlak zde prý končí a další jede za...

Z neznámých důvodů zde vlak skončil

V takové chvíli je nutné zahájit poradu pro přechod ke krizovému plánu.

U Fialů se vším, co člověk k životu potřebuje

Moderními komunikačními prostředky byla zjištěna poloha paralelní útočné skupiny a ta byla povolána k záchraně hlavního útočného svazku.

Zdeňka velice potěšilo, že bude zvěčněn v kronice

Zdendovi patří naše nekonečné díky, protože jen díky jeho zásahu bylo dosaženo prvního cíle. Večerní program byl zachráněn a peripetie ve Vranovicích zůstala v našich pamětích zachována jako příjemné vybočení z přespříliš jasně nalajnovaného programu. Nedodržení Liborova suchého programu v tu chvíli již nikoho nebolelo a všichni jsme cítili dokonale naladěnou formu pro nastávající večer,

5. Zaječí

Návštěva vinného sklepa je pro rodilého Čecha a znalce piva vždy poněkud ošemetnou záležitostí. Docela si dovedu představit, že tak nějak se cítil Dr. Emil Holub, kdež přicházel mezi domorodce. Člověk tak nějak některá ta pravidla zná, ale stejně má strach, že domorodce nějakou neomaleností urazí. Naštěstí byl pan vinař poměrně bodrý a docela dost unesl. Vlastní degustace jeho produktů probíhala celkem zdárně.


Decentní ochutnávka bílého vína

U dalšího záběru chybí detail obličeje pana vinaře. Nápad lahev alespoň postavit nastojato a protřepat se nesetkal s příliš pozitivním ohlasem. Libor slíbil na příští akci obstarat Bedekr a v předodjezdové přípravě udělat krátký brífing o místních zvycích.

Svatokrádež - lahev jsme důkladně protřepali, ale použít nám povoleno nebylo

Ochutnávka se velice vydařila a přes poměrně strmý vstup a výstup ze sklepa jsme ji přežili v dobrém stavu. Z večerní přehlídky nočních úborů, která těsně předcházela usnutí vyjímám ukázku nejvýznačnější kuriozity. Zbytek informací ochotně poskytne Libor a jek jej znám nebude štřit detaily...


Každý pochopí, že ránní ohledání organismu neproběhlo u všech k plné spokojenosti. Následující zrychlený přesun se tedy nesl společně s řešením otázky léčebné procedury, která by nám přinesla kýžený stav mysli, ducha i těla pro následující den. Nakonec byla zvolena alternativa konzumace silné polévky v průběhu přesunu. Jako ideální se nakonec jevila osada Sokolnice ležící na naší trase.

6. Sokolnice

Zde jsme opusili dopravní prostředek a aktivně vyhledali podpůrný cíl.


Naše touhy po ozdravném charakteru zdejšího krátkého pobytu byly naplněny měrou vrchovatou a tak ačkoli jsme vstupovali s podlomeným zdravím odcházeli jsme ve stavu naprosto obrozeném a připraveni na další pokračování akce a to její hlavní části.

Žejdlík na cestu a posilněnou
Mušle se zdají použitelné (...a byly)


7. Blažovice

Zbytek cesty proběhl zcela bez problémů a tak jsme se ve velmi krátkém čase setkali s Janou, ale to se k nám již připojila i Ivana Jelínková. Takže konečný maximální počet účastníků se ustálil na sedmi a to už je slušné procento.


V centrále její rodinné firmy v Blažovicích jsme byli luxusně ubytováni v příbytcích budovaných pro jejich zaměstnance z Ukrajiny. Liborovo lakonické konstatování, že by chtěl být Janiným Ukrajincem snad dostatečně osvětluje kulturní šok, který jsme na místě zažili. Nezbývá než pět nesmírnou chválu na adresu naší hostitelky již v okamžiku, kdy jsme sotva přibyli na místo.

8. Kobylnice - Výlov

Zlatý hřeb všeho činění se však odehrával v Kobylnic, kde je  onen pověstný Janin rybník.


Kobylnice - rybník


Zde krom roztahování sítí, za účelem rybích úlovků byly připraveny vpravdě lukulské hody a to jak ve formě pevné tak i tekuté. Nebudu to všechno složitě líčit a opdkazuju na tři dostupné zdroje:
  1. Vaši vlastní lítost, že jste se nezúčastnili - ta Vám ve fantazii jistě zobrazí vše, čeho máte co litovat.
  2. Fotogalerii z akce - slovně více nepopsatelné.
  3. Historky očitých svědků.


Na mol-u

9. Motoráček

Po důstojném ukončení výlovu a souvisejících akcí. Jsme se odebarali do Blažovic a zde strávili příjemný večer nad objevem vpravdě Cimrmanovským. Ivana nám přivezla třícní svazáckou kroniku a tak jsme tento dokument do usnutí předčítali a studovali. Pro ostatní zájemce je připojena fotogalerie s naskenovaným kompletním obsahem kroniky. Po spokojeném probuzení do krásného rána a bohaté snídani s Janou, která se s námi přišla rozloučit se opět obě paralelní skupiny rozdělili. Tedy Zdeněk Kaše osedlal svého oře a odkvašil směr Český Brod a zbytek výpravy (zbytek asi není to pravé označení - spíš základní skupina) se odebral na místní nádraží.

Nádraží Blažejovice

Ještě než přijel vlak stihl Libor založit tradici a přeměnit náhodu z Rokycan v železné pravidlo našich výprav:

Do sbírky

Tím bylo splněno takřka vše a motoráček nás odvezl zase do Brna.

10. Pendolino

Z Brna jsme cedstovali tím nejmodernějším a nejpohodlnějším způsobem, který je u Českých drah k mání. Tedy jeli jsme Pendolinem a tak bylo zajištěno vše spojené s cestováním na maximální dosažitelné úrovni.

Už je tady a už pojedeme domů...

V Pardubicích nás opustla Vlaďka a do Prahy už to byl opravdu jenom kousek.

Švestky na palube Supercity


11. Potrefená husa

Není tedy divz, že se nám zdála neděle nějak krátká. Nechtělo se nám ještě rozpouštět celou akci (pokles účastníků pod 3). Využili jsme tedy nutnosti přesunu většiny z nás z Hlavního na Masarykovo nádraží s časovou rezervou, kterou jsme hodlali ukrátit v zařízení Potrefená husa (pro znalce Prahy bývalá partiová obuv).


Připojuju jen ujištění všem, že vařit pivo z pšenice je blbost - což pánové uznali a další kousek už si dali z českých luhů. Na tomto místě by akce vlastně měla skončil - leč došlo jen k jejímu přerušení a ač má přítomnost pominula byl jsem velice kvalitně nahrazen...

12. Úvaly

Další pokračování akce tedy znám jen z doslechu a vím jen, že posezení v Úvalech bylo více než příjemné.

Akce dále pokračovala v Úvalech

Obsluha skvělá.

Míra se pravda připojil v samém závěru avšak plný sil

A po zájezdu do Českého Brodu, kde byl předán úlovek Zdendovi a Jarda si zapůjčil potřebný klíč



i u Bejšovců zatopili a nastala hřejivá domácí atmosféra.

...a to je konec

Takže se dá očekávat, že na příští akci už Jarda bude mít nápojové zajištění tak jak by si sám přál. To už je všechno. Upozorňuju, že se všechno mohlo udát naprosto jinak, ale to se zeptejte ostatních. Já se už těším na STS Svojkovice-Brod II.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | 9. května 2010 v 19:53 | Reagovat

Bravo !
Tvé reportáže zrají jak víno.
Prioritní je samozřejmě fantastický přístup Jany, díky které se celá akce uskutečnila - jen více takových spolužaček !!!
Jen poslední fotka je ještě z Přistoupimi,kde si Jarda klíč půjčoval. Obávám se, že z vlastního čistění fitru u Bejšovců fotodokumentace neexistuje.

2 Honza Honza | 10. května 2010 v 14:21 | Reagovat

[1]:No jo - pozorný čtenář na to přijde srovnávací analýzou obou fotografií. Leda byste měli stejné ubrusy, ale ten konec by nebyl takovej - takže to nechávám. Protože není důležitá pravda, ale dobrý pocit :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama